Viry a bakterie pod palbou bylinek
Vzduchem přenosné podzimní a zimní infekce se přenášejí mezi lidmi prostřednictvím dýchacích cest. Dýchací cesty jsou vstupní i výstupní branou nákazy. Přímý přenos je zprostředkován kapénkovou nákazou, kdy je virus šířen do okolí při mluvení, kašlání či kýchání. Takto získaná nákaza je nejvíce sdělná, protože jsou viry či bakterie živé. Virová nákaza se přenáší vzduchem drobnými kapénkami při kašlání a kýchání, a tak snadno dochází k onemocnění těch, kteří byli v nejbližším okolí kašlajících a smrkajících.
Nákaza se šíří nepřímým způsobem prostřednictvím znečištěného vzduchu nebo znečištěných předmětů. Chřipka i nachlazení jsou nejčastější v zimě, když topení v bytech snižuje vlhkost vzduchu. Nedostatek vlhkého vzduchu vysušuje nosní sliznice a vytváří tak dokonalou základnu k množení virů a následnému onemocnění chřipkou nebo nachlazení.
Inkubační doba bývá několik dnů. Původci nemoci z nachlazení jsou Rhinoviry 30 – 50 %, Corona viry až 30 %, Adenoviry 5 %, Coxsackie A 5 % a neznáme viry až 20 %.
Horečka, která je u dětí obvyklá, bývá u dospělých přítomná zřídka. Mezi projevy respiračních virových nákaz se řadí chrapot, bolest hlavy, malátnost a apatie. Bolesti svalů jsou častější a typické u chřipky.
Také v bylinné oblasti je celá řada prostředků, které nám mohou pomoci. Především je třeba zvýšit a udržet imunitu organismu. Zde je celá řada prostředků, které nám mohou pomoci, ať již známá echinacea nebo třezalka, maralí kořen či rakytník řešetlák. Dále je velice důležité očistit tělo od virů a bakterií, zvláště v období viróz a při snížené imunitě.
Bylinky, které nám pomohou v boji proti virům: eleuterokok, grapefruit, žampion, šiitake či vrba. Bylinky působící antibakteriálně jsou pak lichořeřišnice, česnek, lékořice či bazalka posvátná.
Eleuterokok
Čertův kořen neboli "sibiřský ženšen" je asi dvoumetrový keřík s hustě trnitými větvemi a složenými, pětičetnými, dlouze řapíkatými listy. Drobné květy vytváří kulovitá květenství s fialovými (prášníkové) a žlutými (pestíkové) květními plátky. Plodem je kulovitá peckovička o průměru kolem 8 mm, obsahující 2 až 7 pecek. Kvete na přelomu června a července a plody dozrávají na přelomu srpna a září.
Čertův kořen nemá příliš vyhraněné nároky na půdu, je náročnější na vodu a světlo. V našich klimatických podmínkách snáší zimní teploty bez problémů, rašící rostliny však mohou poškodit pozdní jarní mrazíky. Lze jej velmi dobře množit vegetativně. Jednou z možností jsou řízky, a to dřevité, které řežeme na samém počátku vegetace, nebo bylinné získávané koncem června. Lze také využít kořenových odkopků. Domovem Čertova kořene je Dálný východ, hlavně Přímořský a Chabarovský kraj a Amurská oblast Ruska, dále Korea, Japonsko a Čína. V našich klimatických podmínkách je možno jej pěstovat, nikdy však nezplaňuje.
Čertův kořen působí jako adaptogen a harmonizátor, což znamená, že nespecifickým způsobem zvyšuje obranyschopnost organismu proti účinkům stresu. Snižuje i odbourává krevní cholesterol a zpomaluje sklerotizaci cév. Má příznivý vliv na tvorbu enzymů a snižuje mírně hladinu krevního cukru. Podávání brání rozvoji nádorových metastáz, stimuluje protinádorovou aktivitu bílých krvinek, zmírňuje vnější projevy následků ozařování i celkově zlepšuje subjektivní i objektivní stav pacientů s onkologickým onemocněním. Snižuje toxicitu celé řady léků, zvyšuje odolnost organismu při protirakovinových léčebných postupech a má přímý vliv imunostimulační. Pozitivně působí na růst Ehrlichova karcinomu. Zlepšuje také prokrvení srdečního svalu, ale i mozku, takže vlastně slouží jako prevence proti ischémii myokardu a proti náhlým mozkovým příhodám. Ovlivňuje i projevy neurasténie, vedení vzruchu nervovými vlákny i ostrost vidění. Používá se při stavech slabosti, na doléčování infekčních chorob různého původu, na léčbu proti virům, při přepracovanosti, vyčerpání, v rekonvalescenci po operacích a po jiných těžkých chorobách.
Grapefruit
Grapefruit, někdy zkráceně grep, je subtropická dřevina pěstovaná pro své citrusové plody stejného názvu. Grapefruit byl poprvé objeven na ostrově Barbados v Karibském moři, odkud byl odvezen do Ameriky. Grep se pak pěstoval jako okrasná rostlina, jako ovoce je však populární až od 19. století. Dnes známe čtyři barevné formy: bílý, žlutý, růžový a červený. Grapefruity obvykle rostou do výšky 5 až 6 m, vzácně až 13 až 15 m. Listy jsou tmavě zelené, dlouhé až 150 mm, úzké a neopadávají. Květy mají 5 okvětních lístků a jsou velké asi 5 cm. Plod - grapefruit - má žlutou slupku a v průměru má 10 až 15 cm. Vnitřní dužina je dělená na oddíly, její barva je proměnlivá, od bílé a růžové až k červené. Liší se i sladkostí. Grapefruitový strom ročně rodí až 700 kusů grepu. Pěstuje se v Brazílii, Izraeli, Texasu, Kalifornii, na Floridě nebo i v Turecku a ve Španělsku.
Lihový extrakt ze semen grepu působí až proti osmi stovkám kmenů bakterií a virů, proti stovce kmenů plísní a také proti jednobuněčným parazitům. Samotné bioflavonoidy navíc ulehčují trávení, čistí organismus a posilují imunitu, čímž napomáhají v prevenci proti nachlazení, infekcím a zápalům. Mají též antioxidační účinky spočívající v zachytávání volných kyslíkových radikálů. V malém semínku se tak koncentruje schopnost problém řešit (ničení bakterií, virů a plísní) a zároveň posilovat organismus a problémům předcházet. Díky mnohostrannému účinku grepových kapek můžeme říct, že je to především kandidát na čestné místo v lékárničce každé domácnosti. Ale nejen to, užívání grepových tinktur umí pomáhat v zdravotní prevenci a posilovat organismus pro boj s mnoha problémy. Kdy můžeme grepové semínko užívat při akutních problémech a zevně? Na zevní užití je vhodný olej z grepových semínek. Olejem potíráme postižená místa, můžeme ho použít i jako kloktadlo. Blahodárně působí především při zánětech pochvy, u poševních mykóz a u parazitálních onemocněních pochvy (např. chlamydie). Dobré zkušenosti jsou s obklady bércových vředů. Potlačuje infekce dutin, nosohltanu, průdušek, uší, ale i močových cest. Působí na záněty v ústní dutině – afty, záněty dásní, zubní kazy. Potlačuje plísně a problémy vyskytující se na kůži, na nehtech i na sliznicích – opary, akné, ekzémy, kopřivky, mykózy, dermatitidy, lupénka, pásový opar. Při problémech vlasů a pokožky ve vlasech i u lupů pomáhá oplach roztokem grepu. Při velké trpělivosti pomůže i u likvidace bradavic. Je vhodný i při pocení nohou. Jaké možnosti má grepové semínko při vnitřním užití? Prostřednictvím účinných látek v jadérku grapefruitu nám příroda dává mocný prostředek, jak posílit imunitní systém. Díky tomu můžeme dosáhnout zlepšení u akutních i chronických zánětů. K vnitřnímu užití jsou vhodné především tinktury, které se užívají nakapáním do tekutiny. Účinek je pomalejší a dlouhodobější. Je vhodný jako podpůrný prostředek pro astmatiky. Blahodárně působí u alergií, především potravinových. Přispívá ke zklidnění žaludečních a střevních potíží – ať už jde o nadýmání nebo průjem či zácpu – působí i na záněty ve střevech, je vhodný při různých formách kolitidy nebo Crohnově nemoci. Působí jako přírodní antibiotikum, takže pomáhá při všech případech akutních virových a bakteriálních infekcí. Pomáhá i zdravému organizmu bojovat s běžnými nepřátelskými viry, bakteriemi, plísněmi a parazity, které na něj denně útočí, posiluje odolnost organismu. Blahodárně působí při gynekologických problémech, zejména u zánětů a výtoků, které způsobuje Candida albicans. Je jedním z prostředků, který likviduje Helicobacter pylori, který je častou příčinou různých žaludečních potíží, pálení žáhy, dvanácterníkových vředů či dyspepsie.
Žampion
Žampion polní je stopkovýtrusná houba vyskytující se na polích, lukách a pastvinách, a to zejména tam, kde je půda dobře prohnojena pasoucím se dobytkem. Objevuje se zpravidla ve skupinách nebo kruzích. Klobouk žampionu je nejdříve polokulovitý, posléze téměř plochý a dosahuje šířky až 10 cm. Barva žampionu je bílá, s občasnými hnědavými šupinkami. Lupeny jsou v mládí starorůžové, později charakteristicky čokoládové barvy, což je důležitý znak, který bezpečně houbu odliší od smrtelně jedovaté mochomůrky jízlivé. Pěstované žampiony jsou vlastně odrůdou polního žampionu. Ve starší literatuře se žampion označuje jako pečárka.
Od počátku léta až do podzimu je možné sbírat zralé plodnice.
Žampiony obsahují spoustu látek, které jsou pro lidské tělo velice prospěšné. Díky těmto látkám žampionu přičítáme účinky antibiotické, protinádorové, baktericidní či protialergické. Obsah účinných látek klesá konzervací a skladováním, proto je vhodné volit výhradně formu tinktury, která se připravuje z čerstvých plodnic.
Při dýchacích alergiích je žampion účinným prostředkem a zároveň by se dal nazvat speciálním antibiotikem na horní cesty dýchací. Podporuje zdravou funkci průdušek. Příznivě také ovlivňuje krevní tlak. Posiluje obranný systém organismu a omezuje množení nežádoucích bakterií.
Šiitake
Houževnatec jedlý, známy u nás spíše jako houba šii-take, je lupenatá dřevokazná houba s kloboukem o průměru 50 až 70 mm. Nejčastěji se tato houba pěstuje v Japonsku, a to na kmíncích stromů rodu Pasania z čeledi bukovitých. Jsou to stromy, podobné malým doubkům.
Šiitake vykazuje výraznou protivirovou a protinádorovou aktivitou. Stimuluje imunitní systém organismu a tím zvyšuje jeho celkovou odolnost. Rovněž snižuje hladinu cholesterolu v krvi a zlepšuje využití a metabolismus tuků, což se projevuje ve značné protisklerotické aktivitě. S úspěchem lze využít také k tzv. čištění krve, tedy detoxikaci organismu, a zlepšení látkové výměny. Při mnoha chorobách stavech nastupuje po aplikaci pocit zlepšení, které předchází léčivému účinku. Z dalších účinků je třeba jmenovat působení protihistaminové, které se projevuje poměrně výrazným útlumem nejrůznějších alergií.
Vrba
Je to poměrně vysoký strom s nelámavými ohebnými větvemi. Hlavním odedávna využívaným prostředkem je kůra, která především obsahuje fenolový glykosid, salicin, dále flavonoidy, třísloviny a další cenné látky.
Nejsilnější působení je ovšem v pupenech rostliny, kde je soustředěno nejvíce účinných látek.
Zhotovené tinktury můžeme využívat jako analgetikum, antipyretikum, tedy při chorobách z nachlazení, je výrazně protivirový prostředek a také je účinné antipyretikum.
Známé je také použití při různých neuralgiích např. trojklanného nervu. Jako jeden z mála bylinných prostředků je vhodná při snižování dráždivosti nervové soustavy, u neurastenie a lehčích psychických rozladění.
Zevně je vhodné použít odvar při hnisavých defektech a vyrážkách.
Výtažky z pupenů – gemmoterapeutika jsou výborná léčiva při chřipce a jiných virózách, také jsou účinné při léčbě neuralgií, revmatismu. Využívá se jich také ke snížování dráždivosti nervové soustavy – potlačování bolesti.
Lichořeřišnice
Lichořeřišnice větší je letnička, ale některé odrůdy jsou vytrvalé. Lodyhy jsou poléhavé, u některých odrůd pnoucí. Listy mají dlouhý řapík a členitě deseti dílnou čepel. Květy jsou dlouze stopkaté, ohnivě červené, u některých odrůd oranžové nebo špinavě žluté. Plodem je ledvinovitá, trojpouzdrá tobolka. Květe od června do září. Lichořeřišnice je původní jihoamerický druh, u nás hojně pěstovaný, často oproti původnímu už hodně změněný.
Lichořeřišnice větší je letnička, která na zahrádce bývá spíše pro okrasu. Léčivé účinky má celá rostlina, nejvíce účinných látek je však v semenech a klíčcích a pupenech květů. Hlavní její působení je v oblasti urogenitální, kde tento prostředek působí výrazně antibioticky se širokým spektrem účinku – likviduje streptokoky, stafylokoky, proteus vulgaris, escherichia coli, salmonely a další druhy bakterií.
Kromě močových problémů také pomáhá i v oblasti dýchacích cest.
Přes tyto účinky byla zatím tato bylina málo využívána, v poslední době je velký zájem o lihovodný roztok.
Kromě antibakteriálního působení je známo také působení lichořeřišnice na vypadávání vlasů a podporu jejich růstu.
V tomto směru je nutno využívat lichořeřišnici vnitřně v podobě tinktury a zároveň vmasírovat tinkturu do vlasů nejlépe s extraktem z lopuchu a kořene kopřivy. Pomáhá také řešit kožní problémy ve vlasech – lupy, ekzémy, lupenku.
Česnek
Známé a používané jsou dva druhy česneku – česnek setý a česnek medvědí.
Česnek setý je odedávna využívaný pro své fytoncidní působení antibakteriální a protiplísňové. Jednak je cibule využívaná v dochucování jídel, ale odedávna je česnek ceněný právě pro tyto léčivé účinky. Již v dávné minulosti je známo, že v historii Egypta byl podáván stavitelům pyramid, aby se nešířily infekční onemocnění. Významná je skutečnost, že z 560 kmenů zlatého stafylokoka jich česnek 500 ničí. Také pomáhá při likvidaci plísně Candidy, která může být podhoubím nádorů a dalších vážných onemocnění.
Další funkcí česneku je ozdravné působení na střevní flóru, léčí střevní průjmy, rozšiřuje cévy a snižuje krevní tlak. Také očistné působení na cévy není zanedbatelné, protože tím se předchází konečným cévním problémům – infarktům a mrtvicím.
Podobné působení jako česnek setý má česnek medvědí. Je to působení antibakteriální, protihnilobné, očišťující cévy a také je to prostředek na snižování krevního tlaku. Na rozdíl od česneku setého, kdy je využita cibulka, jsou z česneku medvědího využívány listy.
Lékořice
Lékořice lysá je trvalka s dřevnatým, dlouze výběžkatým, lysým oddenkem. Dorůstá přibližně metrové výšky. Listy jsou lichozpeřené, složené z kopinatých, zespoda lehce ochlupených lístků. Květy má modrofialové a jsou umístěny ve stopkatých, úžlabních hroznech. Plodem je lusk, dlouhý kolem 30 mm. Lékořice je pro léčivé účely pěstována. Má ráda půdu suchou, hlubokou, výživnou a dobře propustnou, podnebí teplé a suché, polohu slunečnou. Velmi dobře se pěstuje zejména po okopaninách.
Lékořice má velmi široké pole využití. Působí především jako prostředek podporující vykašlávání u nemocí plic a průdušek. Současně mírně zvyšuje tvorbu moči a je též lehce projímavá. Působí taky bakteriostaticky a antivirově a má rovněž spasmolytické působení, pro které je využívána v léčbě žaludečních a dvanácterníkových vředů. Tlumí rovněž tvorbu žaludečních kyselin, uvolňování gastrinu a tvorbu histaminu, odpovědného za vznik většiny alergií. Hormonální složka drogy z ní činí protizánětlivý prostředek, využívaný například v revmatologii, a také důležité gynekologikum. Může se podávat také při Addisonově chorobě, tedy při snížené funkci kůry nadledvinek.
Bazalka
Bazalka, nazývaná též Tulsí, je letničkou s přímou, většinou lysou lodyhou. Dorůstá výšky kolem 30 cm. Lodyha je přímo větvená, se stopkatými, vstřícnými listy, vejčitými až podlouhlými, na bázi celokrajnými, ve vyšších partiích zastřihovaně zubatými. Horní listy přecházejí v malé, červenavé listeny. Květ je bělorůžově fialový, typický pro čeleď chluchavkovitých. Plody jsou černohnědé tvrdky. Rostlina je velmi aromatická.
Bazalka je pěstovaná teplomilná rostlina.
Využívá se kvetoucí nať. Nejkvalitnější je červnový sběr.
Pro vnitřní užívání je nejvhodnější lihová tinktura. Bazalka je mimořádně univerzální bylina, tlumí křečové bolesti, zlepšuje trávení, harmonizuje peristaltiku, působí proti nadýmání, protizánětlivě i mírně antibioticky. Podporuje vykašlávání i práci srdečního svalu, mírně uklidňuje a vyživuje nervy. Je vhodná při nespavosti a migréně, při psychogenně podmíněných závratích. Je vhodná proti průduškovému astmatu. Tlumí bílý výtok a podporuje jaterní činnost, řeší katary. Zevně je vhodná proti kožním zánětům, zejména v ústní dutině, třeba při paradentóze.
Bazalku samotnou podáváme práškovou jako koření nebo pro aromatické koupele či inhalace. Při podávání ve formě čaje ji zpravidla kombinujeme s dobromyslí, meduňkou, puškvorcem, řebříčkem, heřmánkem, benediktem, tyminánem, kořenem lopuchu nebo s řepíkem.