Jak na cukrovku

Cukrovka neboli diabetes patří mezi takzvané civilizační choroby. Jedná se o poruchu přeměny glukózy, která zaviní zvýšenou koncentraci cukru v krvi a narušení metabolismu bílkovin, tuků a glykoproteinů. V důsledku tohoto vznikají chorobné změny v drobných cévách a nervových vláknech. Příčin této nemoci může být hned několik – onemocnění slinivky, dědičnost, poškození nadledvinek, štítné žlázy a pohlavních orgánu nebo také úraz.

Příznakem, že nás tato choroba postihla, může být velká žízeň, odvodňování organismu a s tím související úbytek hmotnosti, oslabení organismu, aceton v moči, neostrost zraku a mnohé další. Lidem se zanedbanou cukrovkou hrozí infarkt myokardu, syndrom diabetické nohy či poškození oční sítnice vedoucí až ke slepotě. Toto onemocnění ohrožuje především lidi s vyšší tělesnou hmotností. Nejdůležitějším léčebným opatřením je dieta a podávání inzulínu. Dietu, která z podstatné části kopíruje zásady zdravého životního stylu, není dobré podceňovat. Cukrovka je záležitostí zpracování tuku a ne cukru. Slinivka zpracovává v těle tuky a touto činností nutí nemocný orgán k činnosti a ještě více jej poškozuje. Je proto doporučováno omezit tuky na minimální možné množství a konzumovat jen tuky Omega 3. Tyto tuky najdeme např. v rybím tuku, mořských rybách, ale také v dýňovém semínku, olivovém oleji či avokádu. Měli bychom se vyvarovat skupině tuků Omega 6, kde řadíme veškerý živočišný tuk jako maso, mléko a vejce.

Velice důležitý je fyzická aktivita. Pokud vydáme energii prací, pohybem či chůzí, dochází ke snižování cukru a zároveň je to nenásilný prostředek hubnutí.

Pomoc při léčbě cukrovky můžeme také najít v rostlinné říši. V roce 1550 př. n. l. slavný Ebersův papyrus radil léčit cukrovku pomocí celozrnné pšenice s vysokým obsahem vlákniny. Během staletí se na léčení cukrovky předepisovalo více než 400 rostlin. V Evropě, Asii a na Středním východě je již dlouho oblíbeným lékem syrová cibule (nebo vařená) a česnek. V Číně je to ženšen. V Iráku léčí cukrovku ječným chlebem. V Evropě pak pomocí běžných jedlých hub. Přírodní způsob, jak snížit razantně cukrovku je v době vegetace sníst denně 15 stvolů pampelišky bez kořene od spodu ke květu, ale bez květu.

Vynikajícím prostředkem je čaj proti cukrovce. Musíme však dodržovat přesný postup. Dvě hrsti přesušených fazolových lusků namočíme do dvou litrů vody a necháme 24 hod. odstát. Pak se vaří v této vodě tak dlouho, až zůstane asi 0,6 litru odvaru. Tím se pak přelije směs bylin z kořene omanu pravého, jestřabiny lékařské, pampelišky a případně i jasanového listu, každé po 1 dílu, celkem 1 polévková lžíce. Nechá se vyluhovat a pije se přes den po polévkové lžíci nejméně 10x.

Spolehlivým přírodním prostředkem je houbička penízovka sametonohá. Penízovka přispívá k dobré funkci slinivky a zároveň čistí a odplísňuje organismus. Borůvka podporuje dokonale využití přirozeného inzulínu, posiluje cévní systém, podporuje regeneraci očí. Vhodným prostředkem je také ořešák královský, jehož jedna z významných funkcí je podpora slinivky. Všechny tyto bylinky zpracované jako výtažky v lihu pomáhají regenerovat slinivku a pomáhají tak ke snížení hladiny cukru v krvi.

Jako prevence tohoto onemocnění je doporučování dodržovat vhodnou a pravidelnou stravu s dostatkem zeleniny. Zvýšit fyzickou aktivitu na čerstvém vzduchu (procházky, cvičení) a udržovat si normální tělesnou hmotnost. Samozřejmostí je nekouřit a nepít alkohol ve velké míře.

Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes)

Penízovka sametonohá je malá houbička s třícentimetrovým kloboučkem, který je v mládí polokulový, později spíše plochý, žlutooranžový až medový, s pokožkou za vlhka hladkou a slizkou. Nejmladší plodničky mají pokožku hebce sametovou. Lupeny jsou asi 4 mm vysoké, přirostlé k třeni, promíšené kratšími lupínky, v mládí bílé, posléze žlutavé. Nožka neboli třeň je dlouhá do 10 cm, asi 1 cm tlustá, válcová, porostlá velmi jemnými chloupky, které vytvářejí zdání sametu. Předmětem sběru a užívání je celá plodnice.

Léčivé využití hub je nejen u nás, ale i jinde ve světě víceméně v plenkách, což je ovšem obrovská škoda, protože houby jsou daleko více závislé na přírodních podmínkách než byliny. Bez určitých obsahových látek nevyrostou.

Nejen přímá konzumace penízovky, ale i užití jednoduchých lékových forem dokáže zlepšovat stav při mnohých nemocech, například stav diabetiků, nemocných s ischemickou chorobou srdeční, příznivě ovlivňovat chronické poruchy funkce slinivky břišní či čistit pokožku u ekzematiků. Rozsah protinádorové léčby není ještě zdaleka prozkoumán, ale s určitostí se dá tvrdit, že podávání přípravků z penízovky snižuje nepříjemné potíže nemocných, prodlužuje remise, dosažené současnou terapií, a velice pravděpodobně dochází i k útlumu nebo alespoň ke zpomalení metastázování nádorů.

Protinádorovou aktivitu vykazují zejména vodné výluhy z plodnic, ale typická houbová chuť, která v nich zůstává, není vždy příjemná. Citlivější jedinci si proto mohou nějakým způsobem výluh ochutit. V první řadě je vhodný macerát, v druhé pak nálev. V obou případech je dávkování 4 poháry denně. Výhodné je také podávání tinktury, jelikož lihová složka je schopna zabezpečit největší množství vyluhovaných účinných látek a tinktura tak má největší účinnost. Drogu podáváme zásadně samostatně, pouze v podobě tinktury jí můžeme použít do směsí tinktur.

Borůvka černá (Vaccinium myrtillus)

Známé borůvkové keříky, hustě větvené, dorůstají výšky až 40 cm. Jejich listy jsou střídavé, opadavé, přisedlé, blanité, vejčité, na bázi zaokrouhlené, mírně pilovité. Květy má borůvka jednotlivé, asi 4 mm velké, vyrůstající z úžlabí listů. Kvete v květnu až v červnu. Plody jsou modročerné mnohosemenné bobule, zrající v červenci až září. Předmětem sběru je list sbíraný od června do září nebo zralý plod.

Listy obsahují glukokininy (myrtilin) a proto se nálev z nich používá při slabé cukrovce. V listech jsou obsaženy ve významném množství třísloviny, takže se hodí na přípravu čaje užívaného vnitřně při průjmových onemocněních, žaludečních obtížích, ale (na rozdíl od plodů) i při zánětech močových cest (jako mírné dezinficiens, močopudný a protizánětlivý prostředek); zevně působí zápar či spíše odvar z borůvkového listí při kožních onemocněních, například i při lupénce. Plody obsahují třísloviny, antioxidanty, bioflavonoidy, karotenoidy, provitamín A, resveratrol, vitamín C, vitamíny skupiny B, ovocné cukry, malé množství tuků, mikro- a makroprvky (hořčík, draslík, mangan, železo, měď, zinek, chrom). Borůvky zlepšují noční vidění a léčí šeroslepost; zlepšují imunitu a působí preventivně a léčebně (jako doplňující prostředek) proti infekcím; prodlužují život, chrání před stařeckou demencí, pomáhají při průjmech a jiných střevních onemocněních; zvyšují množství moči, čímž napomáhají odvodňování a léčbě některých otoků a zánětů močových cest; snižují hladinu cholesterolu a tuků v krvi, chrání tělesné buňky proti volným radikálům; prospívají regeneraci sliznic; podporují úsilí obézních o snižování tělesné hmotnost; mají i uklidňující a protistresový účinek.

Borůvky včetně čaje z listí zvyšují odolnost vůči radiaci. Borůvka též napomáhá při tlumení nikotinové abstinence, tím, že podporuje tvorbu dopaminu, je velmi vhodným doplňkem při odvykacích kúrách kuřáků. Plod borůvky má unikátní obsah komplexu flavonoidů a antioxidantů, je třeba ale podotknout, že to se týká až plné zralosti plodu. Bylo prokázáno, že plně vyzrálé bobule jsou velmi prospěšným podpůrným prostředkem při léčbě neplodnosti. Nejúčinnější formou zpracování je tinktura z pupenů borůvky tzv. gemmoterapeutikum, které zlepšuje využití přirozeného inzulinu a má příznivý vliv na regeneraci zrakového nervu a na cévní stěny.

Ořešák královský (Juglans regia)

Ořešák královský je vysoký jednodomý strom s rozkladitou korunou. Listoví má lichozpeřené, složené z 5 až 9 podlouhle eliptických, celokrajných a lysých lístků, které příjemně voní. Květy jsou jednopohlavní, přičemž samičí jsou seskupeny až po pěti, zatímco samčí jsou převislé. Plodem je vejcovitá peckovice se zeleným dužnatým obalem - oplodím, které v době zralosti na přelomu září a října puká a uvolňuje ořech s jedním laločnatým semenem. Ořech je pěstovaný strom, který jen zcela výjimečně zplaňuje. Nejvíce používanou částí jsou zejména listy, sbírané nejlépe v červnu kolem deseti hodin dopoledne a pak zelené oplodí, které se sbírá těsně před sklizní ořechů v červenci a srpnu. Pro léčebné účely se sbírají i docela nezralé plody, když se dají ještě propíchnout špendlíkem. Ořešák působí silně svíravě a antibakteriálně (zejména proti stafylokokům). Má také mohutné protizánětlivé účinky. Antiseptické působení jí přímo předurčuje pro výplachy a kloktání při nejrůznějších zánětech v ústech a pak všude tam, kde může působit kontaktně.

Listy můžeme použít i pro koupel při nadměrném pocení nohou, pomocně při léčbě akné a ke snížení celkové potivosti. Ze specialit je zřejmě obecně nejpříjemnější ořechovka, na kterou potřebujeme 0,7 l silnějšího alkoholu, 150 g zelených ořechů a půl tyčinky skořice. Ořechy nakrájíme nadrobno, spolu se skořicí dáme do láhve, zalijeme alkoholem a dobře uzavřeme. Necháme 3 - 4 týdny stát na slunečném a teplém místě. Pak jemně přecedíme, podle chuti doplníme vodou, cukerným sirupem a nalijeme do čistých láhví. Užíváme 3x denně 1 stopku, před jídlem. Nejúčinnější formou k užívání je gemmoterapeutikum – tinktura z pupenů ořešáku.

Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis)

Rozmarýna lékařská je neopadavý polokeřík s přímým nebo vystoupavým, dřevnatějícím stonkem. Listy má přisedlé, čárkovitě, kožovité, podvinuté, na rubu běloplstnaté, vstřícné. Z úžlabí listů vyrůstají fialové dvoupyskaté květy, sestavené do chudokvětých lichopřeslenů v krátkých lichohroznech. Plodem jsou hnědavé tvrdky. Rozmarýn pochází ze Středomoří, u nás byl dříve pěstován ve vinorodých oblastech, ale protože nesnáší zimu, musí se ošetřovat ochranným obalem. Je velmi vhodný pro pěstování v kořenáčích. Předmětem sběru je list, sbíraný od konce května do srpna. Má kořenitý pach a hořkou, aromatickou chuť. Rozmarýna zlepšuje prokrvení trávicího traktu, zlepšuje tvorbu trávicích fermentů i tvorbu žluči. Je proto vhodným léčivem dyspeptických stavů s nadýmáním, při nedostatečné tvorbě nebo transportu žluči a vůbec při špatném trávení a bolestech v trávicím ústrojí. Celkové zlepšení psychické a fyzické kondice lze přičíst tomu, že vhodně odstraňuje pocit fyzické, ale především psychogenně podmíněné únavy a vyčerpanosti.

Působí též močopudně, jako mírné kardiotonikum. Zlepšuje prokrvení malé pánve, což napomáhá k otěhotnění. Při zevní aplikaci dochází k rychlému ústupu bolestivosti v revmatických kloubech. Působivá je i při neuralgiích. Výhodou rozmarýnových mastí je jejich příznivé působení na hlouběji uložené tkáně. Tuto vlastnost však do značné míry může ovlivnit masťový základ. Rozmarýnová silice je také výborným prostředkem v aromaterapii, dále se užívá formou koupelí a vonných mazání. Nejúčinnější forma k užívání je tinktura z pupenů rozmarýny.