K čemu přípravek přispívá
Amarit forte je unikátní komplexní přípravek pro usnadnění trávení a péči o trávící soustavu.
Obsahuje Hořec žlutý - podpora trávení a posila po psychické a fyzické únavě. Puškvorec pomáhá při trávení a při harmonizaci žaludečního a střevního traktu. Čekanka stimuluje tvorbu trávících šťáv, podporuje peristaltiku střev a udržování jater v normálním stavu. Máta pomáhá při plynatosti, podporuje a zklidňuje trávící systém, příznivě ovlivňuje žaludek a střevní funkce. Lékořice podporuje trávení, pomáhá udržovat normální funkci trávícího systému osob s "přecitlivělým" trávením.
Užívání tinktury
Po protřepání užívat 30 kapek 3x za den.
Složení tinktury
Hořec žlutý
Statná bylina dosahující výšky až 1 m, se žlutými květy rostoucí na pastvinách a loukách v horských oblastech střední a jižní Evropy, v Asii i v Severní Americe. Jako chráněná rostlina se pro průmyslové účely pěstuje na plantážích. Hořec lidé využívají již více než 2 tisíciletí, od doby panování krále ilyrského Gentia, který podle tradované pověsti objevil jeho příznivé účinky a podle něhož byla v latině rostlina pojmenována Gentiana. Postupně se stal součástí evropské, čínské, korejské, i ajurvédské medicíny, ve středověku se používal jako antidotum při otravách. V 19. stol. S. Kneipp výtažky z hořce doporučoval při nedostatečném trávení. Jeho kořen obsahuje hořčiny, což jsou intenzivně hořké sekoiridoidové glykosidy gentiopikrin, swertiamarin, amarogentin (látka s nejvyšším stupněm hořkosti) aj. Kromě nich jsou obsaženy xanthonové substance, běžné i hořce chutnající cukry (gentianóza), éterický olej, pektiny a fytosteroly.
Díky obsahu hořčin má hořcový kořen nejvyšší hodnotu hořkosti a při požití dráždí chuťové buňky, jež začnou vylučovat sliny a trávicí šťávy. Hořec je častou složkou čajů na podporu trávení, výtažky z něj se používají v doplňcích stravy pro podporu trávení i v žaludečních likérech. Hořec podporuje a usnadňuje trávení. Posiluje tělo, dodává energii, přispívá k odolnosti vůči psychické i fyzické únavě.
Puškvorec obecný
Tato vodní rostlina vysoká do 150 cm pochází ze severovýchodní Asie, v Evropě zdomácněla v 16. století a v severní Americe o něco později. Její stanoviště zahrnují okraje jezer, rybníků a řek, bažiny, bažiny a mokřady. V Indii a v Číně byla ovšem pro podporu zdraví používána již ve starověku. Staří Egypťané ji používali při výrobě parfémů. První zmínky o jeho pěstování v Evropě pocházejí z Polska, kam jej s sebou ve 13. století přinesli Tataři. Puškvorec se tradičně používá jako koření zejména pro sladké pokrmy a kompoty indické a islámské kuchyně, je rovněž oblíbenou surovinou pro výrobu žaludečních likérů a složkou olejů do koupele.
Oddenek puškvorce obsahuje hořké seskviterpeny, např. acoron, hořký glykosid acorin, fenylpropanové látky a třísloviny. Aktivní látky z puškvorce v těle stimulují sekreci žaludečních šťáv a žluče a přispívají tím k chuti k jídlu. Podporují trávení, pomáhají udržovat činnost žaludku a střev v harmonické rovnováze.
Čekanka obecná
Tato pohledná, modře kvetoucí trvalka dosahující výšky až 150 cm, roste hojně na okrajích cest, i na různých zaplevelených plochách. Je domácí rostlinou Evropy i Asie, odkud se rozšířila na další kontinenty. Dnes je intenzivně pěstována např. v Holandsku, Belgii, Francii a Německu, její listy se běžně používají pro přípravu salátů a kořeny k výrobě náhražky kávy. Čekanka byla pěstována již před 5000 lety Egypťany jako léčivá rostlina. Starověcí Řekové a Římané ji používali jako zeleninu a do salátů, řecký lékař Galén již ve 2. století uvádí její stimulační účinek na játra. Pěstování jako krmivo pro zvířata v severní Evropě začalo na počátku 17. století. Obsahové látky čekanky v listu a kořeni se poněkud liší. Listy obsahují významné množství vitaminů K, A, C, některých vitamínů B a manganu. Vitamin E a vápník jsou přítomny v menším množství.
Nejvýznamnější bioaktivní kořene je polysacharid inulin, jehož obsah dosahuje až 20% hmotnosti kořene. Inulin se používá jako sladidlo v potravinářském průmyslu, ale cenná je zejména jeho schopnost příznivě ovlivňovat výskyt probiotických kmenů baktérií v tlustém střevě. Z dalších zajímavých látek obsažených v čekance lze jmenovat seskviterpeny lactucin a lactucopikrin, guajanolidové glykosidy, deriváty kyseliny skořicové a flavonoidy. Podle současných vědeckých poznatků čekanka přispívá ke stimulaci tvorby trávicích šťáv, podporuje střevní peristaltiku. Pomáhá udržovat normální činnost jater, příznivě působí na srdce a cévy, na hladinu glukózy v krvi, i na stav kostí a kloubů.
Máta peprná
Máta peprná je člověkem používána již od staroegyptských dob, nejméně od roku 1500 před n.l., o čemž svědčí i nález lístků máty v egyptských pyramidách. Sušených lístků máty peprné hojně využívali i staří Řekové a Římané, kteří ji považovali za dobrodiní pro žaludek. Během osmnáctého století se máta stala v péči o zdraví populární v celé západní Evropě. Od 13. stol. je součástí Islandského lékopisu, od 18. stol. londýnského lékopisu London Pharmacopoeia, v britském lékopise se udržela dodnes. Máta patří mezi vůbec nejpoužívanější rostliny jak pro podpůrné, tak i pro kosmetické a kulinářské účely, je neodmyslitelnou složkou žvýkaček. Máta pochází z severní Afriky a Středomoří, kromě Evropy se pěstuje v Severní Americe.
USA jsou také jejím největším světovým producentem. Používá se nať a list, hlavní aktivní složkou máty je éterický olej obsahující menthol, menthon, karvon, cineol, limonen, beta-pinen, beta-karyofylen. Z dalších složek jsou pro účinky máty důležité flavonoidy, fenolické kyseliny (zejména kávová a rosmarinová), triterpeny, karotenoidy, taniny a řada dalších. Máta je vynikajícím prostředkem pro péči o trávicí trakt. Podporuje trávení, zklidňuje trávicí aparát při podráždění, pomáhá při zvýšené plynatosti. Blahodárné je její působení na žaludek a na funkci střevního traktu. Přispívá k přirozené obranyschopnosti organismu, podporuje imunitní systém. Má zklidňující účinky, pomáhá navozovat optimální relaxaci a udržovat zdravý spánek.
Lékořice lysá
Lékořice je trvalá bylina se sladce chutnajícím kořenem a oddenkem. Jejím původním domovem je východní Středomoří a jihozápadní Asie, pěstuje se ovšem i v v dalších oblastech. První zdokumentované použití lékořice pro zdravotní účely lze nalézt už v starověké asyrské, egyptské, čínské a indické kultuře. V prvním století našeho letopočtu uvádí řecký lékař Dioscorides lékořici mezi nejvýznamnějšími 650 používanými látkami rostlinného původu, obliba jejího použití se přenesla do římských dob a díky péče klášterů o zachování fytoterapeutických poznatků ve středověku se udržela až do současnosti. V 18. století neapolský lékař Giuseppe Donzelli popsal lékořici jako „sladký kořen“. Kořen lékořice obsahuje řadu účinných látek, v první řadě triterpensaponiny, což jsou draselné a vápenaté soli kyseliny glycyrrhizové, s nejdůležitějším představitelem glycyrrhizinem.
Dále jsou obsaženy flavonoidy liquiritin a isoliquiritin, isoflavon formononetin, kumariny, fytosteroly a polysacharidy. Lékořice je široce používanou surovinou v potravinářském průmyslu, kde se v různých formách uplatňuje při výrobě bonbonů, jiných cukrovinek i nápojů. V některých zemích jižní Evropy je s oblibou konzumována v syrovém stavu či v koncentrovaných výrobcích obsahující výtažky z kořene. Lékořice usnadňuje trávení, pomáhá udržovat rovnováhu i v citlivějším trávicím systému, přispívá k udržování funkce sliznic žaludku a střeva. Povzbuzuje imunitní systém, chrání buňky před oxidačním stresem. Dodává tělu energii, zklidňuje nervový systém, podporuje mentální funkce. Pomáhá udržovat pokožku a klouby v normálním stavu, i čisté dýchací cesty. Přispívá k udržování močové soustavy v normální činnosti a prostaty v běžném stavu, pomáhá při odtučňování.