Syndrom karpálního tunelu je jedním z nejběžnějších postižení nervů horních končetin. Ohroženy jsou především ženy, ale syndrom se nevyhýbá také mužům. Jedná se také o jednu z nejčastějších nemocí z povolání. Vyskytuje se u lidí, kteří pracují na počítači, hrají na klavír a je typický také pro těžce manuálně pracující lidi.
Karpální tunel je průchod z předloktí do dlaně ohraničený karpálními kostmi a vazivovými pruhy. Tímto tunelem procházejí některé nervy, cévy a šlachy. Pokud dojde v této úžině k útlaku nervu, vzniká velmi bolestivý stav zvaný syndrom karpálního tunelu.
Zúžení karpálního tunelu se začíná projevovat pozvolna. Příznakem je brnění nebo mravenčení v ruce. Uvedené obtíže se objevují nejčastěji v době spánku a často nemocného probouzejí. S postupem času mnozí nemocní pozorují ochrnování postižené ruky. Intenzita příznaků může být u různých jedinců různá a také u téhož jedince může v průběhu času různě kolísat.
Klasická léčba je zahajována odstraněním příčiny. Snížením zátěže ruky a aplikací ortézy. Součástí léčby je fyzioterapie. Středně těžké a těžké postižení nervu je zpravidla řešeno chirurgicky.
U tohoto problému nám mohou pomoci prostředky z bylinné říše
Při syndromu karpálního tunelu zařadíme vždy do kúry topol, který jednak pomáhá tělu bojovat s borreliemi a též pomáhá při bolestivých stavech. Dalšími prostředky, které je nutno do kúry zařadit, jsou byliny, které čistí tělo od odpadu, kyseliny močové. Můžeme zde využít tinktury – židovskou třešeň, štětku, pýr. Z gemmoterapeutik zařazujeme břízu, jasan, buk. Zánětlivé stavy řešíme třezalkou, olší, vinnou révou. Do tkání je ovšem třeba dodat stopové prvky potřebné pro stavbu kostí v podobě gemmoterapeutických přípravků borovice, maliník a ostružiník. Jedním z hlavních prostředků pomoci je javor babyka.
Pro rychlejší léčbu zvolím komplexní přístup, kdy podpoříme posílení a regeneraci prostředky k zevnímu použití – mast kostival kaštan, tújový olej na artritidy, artrózy, třezalkový olej na zánětlivé stavy. Pro běžné použití během dne je vhodná smrkový výluh, který rychle zabírá a prokrvuje tkáň.
K ještě komplexnějšímu přístupu na problémy pohybového aparátu se využívá koncentrát několika bylin – do koupele – koupel klouby, kde byliny procházejí přes pokožku do organismu a zlepšují daný problém. Pokud člověk nevlastní vanu nebo se z nějakého důvodu nemůže koupat, lze použít koncentrát tohoto přípravku ve spreji, kdy po aplikaci bolest často brzy odezní.
Židovská třešeň (Physalis alkekengi)
Židovská třešeň je trvalka s plazícím se oddenkem a přímými, jednoduchými, tupě hranatými lodyhami, dorůstajícími výšky přibližně půl metru. Listy jsou řapíkaté, široce vejčité, obyčejně celokrajné. Květ je bílý, s pětiplátečnou srostlou korunou, a má dlouhý řapík. Síťovaně žilkovitý kalich se po odkvětu mohutně zvětší, zčervená a vytvoří měchýřek rumělkové barvy, věznící plod, červenou nebo oranžovou bobuli s peckou, což je tedy vlastní "židovská třešeň". Předmětem sběru je plod třešně, sbíraný v době zralosti.
Je nedoceněným antirevmatikem, má působení močopudné a zlepšuje látkovou výměnu. Vynikajícím způsobem odstraňuje z těla soli, kyselinu močovou a různé odpadní produkty. Lze ji s úspěchem využít při ledvinové nedostatečnosti a také při dně. Její aplikace je vhodná i v prevenci recidivy urolitiázy, tvorby močových kaménků. Šťáva z čerstvých třešniček má výrazný efekt proti svědění.
Topol černý (Populus nigra)
Topol černý je statný strom, běžně dorůstající výšky 20 až 25 metrů. Kmen je obvykle silně vyvinutý a již nízko nad zemí se masívně větví. Větve jsou obloukovité nebo šikmo vystoupavé. Větve a letorosty má poměrně tenké, světle hnědé. Pupeny jsou těsně přitisknuté, bledě hnědé. Listy má dlouze řapíkaté, kosníkovité, s tenkou, prodlouženou špičkou a čepel má drobné, dopředu nachýlené zoubky. Listy jsou po vyrašení červenavě zelené, brzy však nabývají tmavozeleného lesku. Samčí jehnědy jsou černobílé, s červenavými tyčinkami, asi 5 cm dlouhé. Samičí jehnědy jsou menší, zelenavé.
Topol má výtečné analgetické účinky, které se uplatňují především při kloubním revmatismu. Nachází výrazné uplatnění také při horečnatých onemocněních. Nověji se s úspěchem ordinuje při lymské borelióze. Je močopudný a podporuje vylučování kyseliny močové, což jej předurčuje k léčbě potíží v cestách močových. Na močové cesty působí výrazně dezinfekčně. Uplatňuje se i v léčbě zánětu prostaty. Topolové pupeny vnitřně doporučujeme k léčbě svalových křečí, zpravidla v kombinaci s hořčíkem. Léčí také poruchy výživy pokožky a sliznic. Využívá se při zvýšené krvácivosti, způsobené nedostatkem nebo špatnou funkcí krevních destiček. Široké je též zevní použití. Využívá se desinfekčního a protizánětlivého působení, například na špatně se hojící rány, hemeroidy apod. Používá se šťáva z pupenů, mnohdy aplikovaná do vhodného základu masti. Kůra je výborné médium do koupelí silně se potících nohou, ale jinak se může používat všude tam, kde používáme pupeny.
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Třezalka tečkovaná je trvalka, která se hojně vyskytuje na slunných stráních, loukách, pastvinách a lesních pasekách, od nížiny do hor.
Název třezalka pochází od staroslověnského trjezati, tedy rozdrásat, rozpíchat, což se vztahuje k listům třezalky, které vypadají jako rozpíchané. Třezalka je též jednou z nejznámějších magických rostlin. Červenému barvivu, obsaženému v květech, se říká krev svatého Jana, neboť dle legendy zuřivá a prostopášná Hérodiané, když ji přinesli na míse hlavu sv. Jana Křtitele, v záchvatu zuřivosti propíchala jazyk světcův za to, že neutajil její špatné skutky. Z krve, která skanula na zem, vyrostla bylina, připomínající tento ukrutný čin, mající listy podobné propíchanému jazyku.
Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná po rozkvětu hned ráno, když sejde rosa.
Třezalka je jedničkou mezi léčivými bylinami. Působí jako antibiotikum, podporuje látkovou výměnu, má silné protizánětlivé účinky. Lze použít také na ekzémy i jejich těžší formy. Po úrazech hlavy léčí poškozenou tkáň a odstraňuje otoky, léčí plíce, hlavně v kombinaci s pelyňkem černobýlem, slinivku břišní, a pokud nejsou příliš poškozena též játra. Léčí žaludek a dvanácterník, záněty, vředovou chorobu či žaludeční neurózu. Své uplatnění najde i v ledvinových protizánětlivých směsích. Působí jako mírné kardiotinikum, které je zcela netoxické. Pomáhá při těžkých, srdce ohrožujících chřipkách s arytmiemi a fibrilacemi. Uplatňuje se při úzkostech, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panickém syndromu a lehčích depresích. Je vhodná při rehabilitaci po mozkových příhodách, a to kombinovaně pitnou kúrou, pomocí obkladů a masáží třezalkovým olejem. Třezalka, aplikována dlouhodobě a nepřerušovaně, je základní bylinnou léčby sklerózy multiplex. Zevně je vhodná k léčení ran, pomáhá při léčbě závratí, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cévních stěn. Pomáhá také v boji proti otylosti.
Třezalka nám může pomoci při problémech s pohybovým ústrojím a páteří. Jednak vnitřním užíváním působí protizánětlivě a též tlumí bolestivé stavy. Jednoduchý a účinný prostředek na zklidnění těchto problémů je vyzkoušené použití třezalkového oleje. Důkazem toho je mnohostranné využití maséry a léčiteli a pochvalné odezvy uživatelů. Člověku ležícímu na břichu nalejeme na prohlubeň kolem páteře vrstvičku třezalkového oleje a přikryjeme fólií nebo pergamenem asi na dobu 15 minut. Olej je nucený vsáknout do meziobratlových plotének, které uvolní nervy a nastává velká úleva.
Jasan ztepilý (Flaxinus excelsior)
Jasan ztepilý je mohutný, pozdě pučící strom se vstřícnými, křižmostojnými, lichozpeřenými listy, na obvodu ostře zoubkovanými. Květy jsou oboupohlavní, ale též rozlišené na samčí a samičí, dvoučetné. Plodem je jsou křídlaté nažky, visící v hustých svazcích.
Jasan patří k základnímu souboru evropských smíšených nebo listnatých lesů. Najdeme jej v lužních lesích, stejně jako ve společenstvech horských porostů. Předmětem sběru je list, který se sbírá v létě. Výjimečně se sbírá i kůra.
Výtažek z pupenů jasanu je výborným prostředkem na vylučování kyseliny močové z těla. A proto je vhodné jej podávat při revmatismu, dně a urátové urolitiaze. Zevně je jasan doporučován zvláště k omývání nehojících se ran, dekubitů a bércových vředů. Vhodné je jeho podávání při všech infekčních a horečnatých stavech.
Borovice (Pinus sylvestris)
Vždy zelený, až 40 m vysoký, jehličnatý strom dožívající se věku až 350 let. Sbírají se zejména pupeny a to v dubnu ještě před rozvinutím.
Působení borovice je protizánětlivé, usnadňuje odkašlávání, při zevním použití zvyšuje prokrvení pokožky. Vnitřně ji lze použít např. při bronchiálním astmatu na podporu odhleňování nebo při nachlazení či jiných chorobách dýchacích cest. Stopové prvky obsažené v borovici zlepšují kvalitu zubů. Zevně aplikovaná se osvědčila při revmatismu a různých kožních vyrážkách. Stimuluje revitalizaci kostní tkáně, kostí i chrupavek. Podporuje tvorbu kloubního mazu a udržování hladiny vápníku v krvi. Obsahuje velké množství minerálních látek.
Vrba bílá
Je to poměrně vysoký strom s nelámavými ohebnými větvemi. Hlavním léčebným odedávna využívaným prostředkem je kůra, která především obsahuje fenolový glykosid, salicin, dále flavonoidy, třísloviny a další cenné látky. Nejsilnější působení je ovšem v pupenech rostliny, kde je soustředěno nejvíce účinných látek.
Zhotovené tinktury můžeme využívat jako analgetikum, antipyretikum, tedy při chorobách z nachlazení, je výrazně protivirový prostředek a také je účinné antipyretikum. Známé je také použití při různých neuralgiích např. trojklanného nervu. Jako jeden z mála bylinných prostředků je vhodná při snižování dráždivosti nervové soustavy, u neurastenie a lehčích psychických rozladění.
Zevně je vhodné použít odvar při hnisavých defektech a vyrážkách. Výtažky z pupenů – gemmoterapeutika jsou výborná léčiva při chřipce a jiných virózách, také jsou účinné při léčbě neuralgií, revmatismu. Využívá se jich také ke snižování dráždivosti nervové soustavy – potlačování bolesti.
Olše lepkavá (Alnus glutinosa)
Olše lepkavá je středně velký strom s kuželovitou korunou. Olše je vlhkomilnou dřevinou a můžeme ji nalézt nejčastěji u potoků a řek. Léčebným prostředkem je list, méně často kůra. Obojí sbíráme časně z jara, stejně jako poupata. Olše je vhodná při průjmech a při nemocech z nachlazení jako kloktadlo. Čerstvými drcenými listy můžeme obkládat rozpraskané prsní bradavky kojících žen, případně zanícené plochy pokožky. Vhodné je použití olšové tinktury při zánětlivých stavech dásní.